Digitální archiv Michala Pupcsika – aneb stránky pupcsik.cz po patnácti letech

Běloky
Běloky

Nejstarší stránky hostované na webu pupcsik.cz, doména registrována v květnu 2001. Po nějaké době se staly oficiálním webem obce Běloky a vydrželo jim to až do roku 2009.

 


Okoř.cz

Okoř!
Okor.cz – logo webu

Jedna část mé rodiny pochází z Okoře (prapraděda byl hajným na Okoři a bydlel v čísle popisném 5). Doménu Okor.cz jsem získal v jedinečné akci, která proběhla v roce 2003. Tehdy se měnila pravidla registrace domén: Cz.nicu zřejmě vadilo obrovské množství domén vlastněných doménovými spekulanty, kteří drželi domény cz, a to bez toho, aniž by za ně zaplatili registrační poplatek. Ovšem už koncem 90. let existovaly stránky Okor.cz (viz třeba záznam v archive.org), byly nejspíše ve správě OÚ Okoř, ale ti asi později o web přišli (nezaplatili a doménu získal doménový spekulant, který ji držel asi půl roku).

Letos jsem se konečně pustil do pořádné výstavby webu Okoře, doménu jsem vyčlenil na samostatné stránky – měl by zde tedy být rozcestník na všechny weby a akce, týkající se hradu. A samozřejmě bych časem rád měl nejlepší stránku o historii Okoře – ostatně, materiálů je více než dost.


Regionální archiv: ten! archiv

ten! archiv
ten! archiv – logo

Od roku 2001 buduji regionální historickou sbírku, nyní ovšem už s cílem vybudování soukromého muzea či archivu. Zpočátku jen historické pohlednice začaly poté následovat i mapy, fotografie, nejrůznější dokumenty, knihy, odznaky a jiný sběratelský materiál – prostě vše z regionu mezi Kladnem a Prahou. Proč zrovna takováto těžko definovatelná oblast? Tak za prvé, jedná se o okolí Bělok, které jsem stále rozšiřoval, až dosáhlo obou největších měst. Samotné Kladno a Praha mne až tolik nezajímají, ti mají svá muzea a svou již zpracovanou historii. Další věcí je, že tato oblast je víceméně „bezprizorní“: Kladno je zahleděné do sebe a do svého hornictví a hutnictví (což je pochopitelné), případně (už méně pochopitelně, ale zato velmi, velmi kvalitně) zpracovává Budeč. Na jihu je sice Unhošťsko, ale jeho historický význam natolik poklesl, že bych na místní muzeum zatím nespoléhal. Buštěhrad má své tématické muzeum Oty Pavla, Lidice mají také jen svoji agendu a na historii celého regionu těžko dosáhnou. Roztoky to také nemají snadné, okres Praha-západ je tak nešťastně položen, že Roztoky jsou regionálně zcela mimo. Paradoxně se tedy o zdejší region nejvíce zajímá město Slaný. A dělá to velice mazaně, jak bych to nakonec taky od slánských čekal  (Projekt Přemyslovské Čechy). Ovšemže Slaný má na podobné aktivity ty nejlepší předpoklady – a vždycky mělo. Podtrženo sečteno: z výše uvedeného výčtu institucí je patrné, že se v tomto regionu stýkají zájmy nejrůznějších paměťových institucí, což je nakonec dáno nejen historií správního uspořádání (správní centra Unhošť, Slaný, Kladno, Smíchov), ale i  odlišnými životními podmínkami (průmyslové Kladno versus zemědělské okolí Prahy) – a to je právě přesně to, co se mi na možnosti shromažďování sbírkových předmětů z této oblasti líbí: od průmyslového Kladna, přes výletní místa typu Hájku a Okoře až po zemědělské oblasti směrem do Prahy: rozmanitost zaručena, napětí ze styku různých „kultur“ to celé rozhodně dělá zajímavějším.
Sbírkové předměty pocházejí především z těchto lokalit: Běloky, Bouchalka, Břve, Budeč, Bůhzdař, Buštěhrad, Černovičky, Černý Vůl, Červený Újezd, Dobrovíz, Dřetovice, Dříň, Dolany, Dubí, Fialka, Hájek (klášter), Horoměřice, Hostivice, Hostouň, Hřebeč, Jeneč, Jeneček, Jenerálka, Kladno, Kněževes, Kněžívka, Kročehlavy, Lidice, Lichoceves, Litovice, Makotřasy, Malé Číčovice, Malé Přítočno, Nebušice, Netřeby, Noutonice, Okoř, Pavlov (Nový Dvůr), Pazderna, Pletený Újezd, Přední Kopanina, Ptice, Ruzyně (letiště), Sobín, Statenice, Středokluky, Svrkyně, Tuchoměřice, Unhošť, Velké Číčovice, Velké Přítočno, Vrapice, Zájezd.

Buštěhrad - Koulova restaurace
Buštěhrad: Restaurace „U Koulů“

Technické info: Fotografie a pohlednice do svého archivu skenuji na rozlišení 1200 dpi (nejnověji i s přidanou barevnou škálou), což je myslím dostatečné. Přemýšlím ovšem o tom, že bych u některých fotografií vyzkoušel i rozlišení 2400 dpi. Fotografie do webového úložiště vkládám nejčastěji v rozlišení 600 dpi, které nabízí rozumný poměr velikosti souboru a úrovně detailů. Formát používám nejraději TIFF (kompresovaný i nekompresovaný) – a to pro archivní účely. Pro web jsem si oblíbil PNG, na který se snažím přecházet z dříve používaného JPEGu. Co se týká progresivního formátu JPEG2000, stále ještě (v roce 2016) nejsem přesvědčen o jeho výhodách, a to hlavně co se týká jeho dostatečné rozšířenosti (což beru jako riziko).
Jako webové úložiště testuji dva cloudové systémy: ownCloud a Nextcloud. Zatím nevím, který dlouhodobě vybrat, který má větší perspektivu. Takže používám oba dva.


Stará Etiopie / Ethiopia: 20. léta 20. století

Ethiopia: Donkali
Etiopie: Donkali

Archiv starých fotografií z Etiopie. Tyto – nejspíše unikátní – snímky pocházejí převážně z ateliéru německého fotografa Josepha Steinlehnera, který působil v Addis Abebě. Dataci snímků odhaduji na 20. léta 20. století – je to patrné například z fotografií, kde jsou zachyceny automobily nebo význačné osobnosti (jako například pozdější císař Haile Selassie I. nebo císařovna Zawdita-Judita).

Fotografie jsem získal v roce 2015 v jednom českém facebookovém bazaru, kde jsem o ně jako jediný projevil zájem. Původ fotografií je zcela neznámý, dle slečny, která mi je prodala, pocházejí z pozůstalosti po její babičce. Císař Haile Selassie I. byl v Československu asi i častým hostem a například československý diplomat Ferdinand Veverka (velvyslanec v USA, ve Švýcarsku aj.), se stal osobním poradcem etiopského císaře. Vazby Etiopie na Československo tedy možná vysvětlují i původ těchto fotografií. V archivu najdete celkem 220 fotografií, všechny jsem digitalizoval ve vysokém rozlišení (1200 dpi) a postupně je přidávám na tento web.