BĚLOKY

POLOHA

Osada nedaleko Středokluk při hranici kladenského okresu a okresu Praha-západ. Dříve k našemu okresu Běloky nepatřily.

Vysvětlení je obtížné. Zbývá jen domněnka, zda jméno nesouvisí s nějakým Bělokem, jehož čeleď se po něm snad mohla nazývat Běloci – Bělokové – Běloky.

Před husitskými válkami patřily Běloky katolickým pražským měšťanům a byly jim r.1420 husity zabaveny. Snad v době, kdy husité při tažení od Slaného do Prahy vypálili a zabrali opovědníkovi husitů, bohatému kupci Petrovi Meziříčskému, nedalekou tvrz v Makotřasích (viz Makotřasy a Lidice). Dobyli tehdy i hrad Okoř. Běloky jsou nevelikou vsí při okořském potoce (přitéká od Hostouně). V místě stojí neveliká barokní kaplička sv. Floriána (nedávno opravená). V lese u Bělok byla partyzány na ústupu zakopána vysílačka. V r. 1945 při osvobození našeho státu Rudou armádou byl v Bělokách krátce ubytován minometný oddíl hrdiny sovětského svazu plk. Pankova, který bojoval u Berlína. Od tohoto oddílu pochází první pomníček na společném hrobu lidických mužů (173) pod křížem v Lidicích.

U Bělok se spojuje Sulavický a Dolanský potok. U Okoře se již potok nazývá Okořským, dále u Zákolan Zákolanským. Tok potoka je lemován vrbami, olšemi a jiným stromovím. Podél něho s malířskými stojany postupujeme na rozhraní 19. a 20. stol. S Mařákovou krajinářskou školou, v níž nejvýznačnější byli Antonín Slavíček, A.Hudeček, Lebeda, A.Kalvoda a ostatní. Na úpatí zříceniny Okoře (mimo okres) vytvořil Slavíček svůj známý obraz „Červnový den“ (viz V.V.Štech, Čtení o Slavíčkovi; Jan Tomeš, Antonín Slavíček).